Mnoho lidí nepotřebuje cestovat po světe. Mnoha lidem postačí přečíst si zajímavé cestopisy. Cestopisy vždy patřili mezi oblíbený a vyhledávaný žánr. Pojďme se podívat na jeho historii.
Již v samém úvodu je třeba zmínit, že cestopis vlastně není ve své podstatě vůbec zamýšlený jako literární žánr. Velmi často se jedná například o zápis z diplomatických, válečných či kupeckých cest. Například slavný Milión Marca Pola je míněn jako průvodce pro kupce a nikoli jako kniha určená široké veřejnosti.
Historie cestopisu sahá do starověku
Tudíž není nijak překvapivé, že cestopisné knihy existovaly již ve starověku. Mezi představitele můžeme považovatStrabóna nebo s určitou nadsázkou Ceasera, který popsal velmi precizně z hlediska geografického své vojenské cesty.
Mezi představitele středověkého cestopisu řadíme kromě Marca Pola především Abu Abdallaha ibn Battůta, který patřil mezi nejvýznamnější cestovatele a především první kartografy (tvůrce map). První cestopisnou zmínku o Česku najdeme v díle kupce Ibrahím ibn Jákoba, který popisuje kamennou Prahu v dobách Boleslava I.
V období středověku a renesance vzniká celá řada cestopisů, což je dáno tím, že mnoho zámožných mužů se vydávalo na cesty například ke svatému hrobu. Mnoho cestopisných děl vzniklo také v českém prostředí (například Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic a jeho Putování).
Velký rozmach cestování nastává ve století devatenáctém a je to spojeno s výrazným pokrokem v oblasti dopravy. Nejedná se jen o nově vznikající vlakovou dopravu, ale také o výrazný technický pokrok v lodní dopravě. V tomto ohledu nemůžeme nevzpomenout především slavného Českého cestovatele, kterými byli Emil Holub.
Začátek dvacátého století pak patří Aloisovi Musilovi, který napsal celou řadu cestopisných dobrodružných knih pro mládež. Samozřejmě musíme zmínit slavné cestovatele Hanzelku a Zikmunda. Jejich dílo bylo považováno za kultovní. Tím spíše, že cestovali v dobách, kdy většina Čechů cestovala maximálně na Slapy.