· Musely se ujasnit podmínky přejímání písemností na rozličných médiích do archivů.
· Objasňovaly se způsoby využití a jejich možnosti při archivní praxi, a nakonec i vyhodnocení právní relevance takto vzniklých písemností. Písemnosti vzniklé za pomoci výpočetní techniky byly v zákonu charakterizovány termínem: A jiné záznamy.
· Často se archiváři setkávali s názory, že pomoci počítačové techniky mohou být některé historické prameny pozměněny bez zjištění. Avšak bylo stanoveno, že písemnosti vzniká trvalá hodnota až tehdy, je-li vytištěna na papíře. Co se týče faxového papíru, je nutno podotknout, že jeho životnost je velmi nízká. Skener či obdobná zařízení pořizující kopie zde nejsou žádoucí, jelikož ztrácí hodnotu. Po prvním pořízení kopie nemá již žádnou hodnotu.
Základem zůstává papír
· Základním nosičem pro archivování písemností zůstane i nadále papír jako prvotní použitá látka nebo druh výstupu pro zaznamenání informace z výpočetní techniky.
· I přes prvotní nejasné odpovědi ohledně zásadních úkolů se o několik let později ukázalo, že zavádění počítačů do oblasti archivnictví má své nesporné výhody. A dále se rozšiřovala počítačová podpora v digitalizaci 2D a 3D, vznikaly databáze, datové schránky, CMS a LMS systémy, písemnosti a i úřední informace se digitalizovaly.
Informační evidence
· Vnitřní využívání výpočetní techniky, ve kterém se směřuje především do oblasti operativní informační evidence a zpracování archivních fondů, je hojně rozšířeno.
· Stejně tak jako využití v oblasti spisové služby, evidence a zpracování archivních fondů. Musí se ovšem striktně dodržovat zásady, jako je zálohování vložených informací pro případ ztráty dat. U písemností vzniklých díky počítačové technice lze trvalou hodnotu zvýraznit například orazítkováním, číslováním, evidováním, podepsáním apod.