Ze života je známo, že přináší kromě krásných okamžiků i ty méně přívětivé a radostné. V takových chvílích v nás převládá pocit smutku, neštěstí a úzkosti. Co když, ale přijde tento pocit úzkosti z ničeho nic, v docela spořádaném období našeho života? Jak vlastně vzniká a jak se mu můžeme ubránit?
Co je už problém a kdy se dá předpokládat, že ho máte?
Každý z nás už v životě zažil smutné období, nebo událost, kde se ve svým vnitřku užíral s přibývající tíhou. Je to zcela běžné a ve chvíli, kdy je na propadnutí deprese „důvod“, nebo je k němu vyslán nějaký podnět, se tento stav pokládá za normální a neměl by sebou nést známky nebezpečí. Zpozornět ovšem musíte, jestli si odpovíte kladně na níže položené otázky:
1. Rozbrečíte se rychle a impulsivně?
2. Brečíte často?
3. Propadáte smutku, i když není na místě?
4. Máte pořád pocit deprese?
5. Pokládáte všechno ve vašem životě za absolutní propadák?
6. Nejste spokojení se svým životem a myslíte si, že to už nejde změnit?
Často se jedná o velice negativní myšlenky, které si nejste schopní sami vyvrátit. Způsob, jak se dostanete do tohoto stavu, nemusí být známy dokonce ani vám.
Momentální stav smutku
V případě, že vyhledáváte příčiny, proč se vám v životě nedaří, můžete se dostat do tohoto labyrintu velice snadno. Možná je to aj z důvodu, že momentálně nemáte váš společenský život na takové úrovni, že propadáte panice, že jste v životě sám.
Duševní nevyváženost
Jestli máte, ale duševní problém, za tyto stavy a myšlenky ve vás, prakticky ani nemůžete. Je důležité podívat se pravdě do očí, říct o tom někomu blízkému ve vašem okolí a vyhledat pomoc. Není potřeba se hned utvrzovat v tom, že jste blázen. Psychické problémy jsou velice vážné a pomoct se s nimi poprat, nám můžou jenom odborníci. Ubránit se návalům úzkosti, je prakticky nejtěžší výzvou.
JAK SE S TÍM POPRAT?
Sami to s velkou pravděpodobností nezvládnete. Bojovat s myšlenkami ve vaší hlavě, lze za pomoci někoho blízkého ve vašem okolí, kterému se můžete svěřit. Dejte ze sebe všechno, co vás tíží ven a až pak uvidíte, do jaké míry se vám uleví. Pokud to není o nic lepší, budete potřebovat svěřit se do rukou psychologa, nebo psychiatra. I takové „černé“ myšlenky v hlavě, dokážou z našeho života udělat nepořádek a zamést všechno pěkné a šťastné pod koberec.